Léta sedmdesátá –
Sedmdesátá léta byla důležitým obdobím nejen na Liberecku, ale také v celé zemi. Československo bylo jakýmsi uzavřeným světem, který se pozvolna vzpamatovával z příchodu spojeneckých vojsk v roce 1968. Normalizační aparát se snažil prostřednictvím
zákazů, tlaků na změnu názvu souboru a rekvalifikacemi, při nichž se sledoval spíše politický
rozhled hudebníka, než muzikální dovednosti. Nechtěl-li někdo následovat popové kapely,
uchyloval se spíše k alternativní scéně a zdrojem jeho inspirace byl hardrock, později punk a
nová vlna.
Na liberecké rockové scéně nebylo mnoho souborů, které by musely ukončit svoji
činnost nařízením státních orgánů, protože většina z nich byly soubory amatérské. Nově
vzniklé amatérské soubory musely projít kvalifikačními přehrávkami a být organizovány pod
Svazem hudebníků, pobočkou Liberec. Repertoár souborů se postupně proměňoval, postupně
opadal vliv Beatles a Rolling Stones a hudba začala být tvrdší. Do poloviny 70. let vznikli
liberečtí Dures Special Jindřicha Šlechty, Proxima Centauri Františka Pšenčíka, Ametyst
Tomáše Holoubka, hodkovičtí Pastevci Jaroslava Honzejka a Krakatit Jiřího Bláhy. Kromě
Ametystu, který se zaměřil na vlastní bigbeatovou tvorbu zařazovaly ostatní soubory kromě
skladeb ze 60. let také songy od Deep Purple, Led Zeppelin a dalších souborů.
Ve druhé polovině 70. let nadále fungoval Jürgen Kawan, ovšem s již přejmenovanou kapelou z The
Kings na Nisanthropes a později na Samotáře, zrodily se ojedinělé kapely jazz rockového
charakteru jako Rockwell a SGQ, dále pop rockové Subkomise, Reflex a studentská kapela
Stratos z liberecké stavební průmyslovky ovlivněná tvorbou Status Quo.
Co se týče kvalifikačních přehrávek, účast na nich byla povinná pro soubory, jež
chtěly oficiálně vystupovat. V libereckém prostředí převažovaly amatérské soubory, které
byly zařazené do tří kvalifikačních skupin, přičemž třetí třída znamenala nejlepší hodnocení.
Vedoucí souboru u kvalifikačních přehrávek předložil přehrávkové komisi repertoárový list a
porota si vybrala zpravidla tři skladby, které kapela zahrála. Poměr anglických a českých
textů musel být zpravidla 3:7, což hudebníci řešili předkládáním anglických skladeb
s českými texty. Porota hodnotila intonaci, rytmus, dynamiku, podání, celkovou
charakteristiku souboru a podávala návrh na udělení kvalifikačního příplatku. Pokud kapela
přehrávkami neprošla, byla zde možnost opakování. Rockové soubory neměly mnoho šancí
dosáhnout na třetí kvalifikační třídu a nemáme doloženou rockovou kapelu v 70. letech
s tímto hodnocením. V liberecké přehrávkové komisi zasedali po celou dobu normalizace
Eliška Veverková, Jiří Veverka, Jiří Moravec, Rudolf Mihulka, Jiří Valeš, Jindřich Bouma,
Josef Němeček a příležitostně také Vladimír Jánský.
V rámci kulturních zařízení v Liberci začal od roku 1976 fungovat Klub mládeže
Plamen s pravidelným programem. Ačkoli bychom podle názvu usuzovali spíše politický
charakter klubu, skutečnost byla trochu odlišná. Klub byl otevřen již v roce 1968 a
soustředil se po dobu bezmála osmi let pouze na předprodej vstupenek pro PKO, agitátorskou
činnost, málo četná vystoupení a nevýherní hrací automaty pro mládež a kavárenský provoz.
Užívalo se pojmenování Herna mladých. Od roku 1976 se začínají objevovat pravidelné
programy klubu, které kromě besed a diskoték nabízely hudební pořad Miroslava Jirsáka
Gramofórum, zaměřený na prezentaci novinek ze zahraničních gramofonových desek.
V roce 1978 je zaznamenán výrazný nárůst pořadů. V klubu zkoušela studentská kapela
SPŠST Stratos a aktivně v klubu vystupovala. V dubnu téhož roku hrál v Plamenu Katapult,
Jana Kratochvílová se skupinou Kroky, probíhal pořad Gramofórum. V říjnu je
zaznamenáno vystoupení Petra Nováka s programem Planeta snů a v prosinci se vrátil na
svůj koncert Katapult, tentokrát však do menzy VŠST, stejně jako v závěru roku Jazz Q Martina Kratochvíla, který vystoupil taktéž v menze. V březnu 1979 absolvoval v Plamenu
vystoupení Marsyas, Modus a opětovně Petr Novák. V květnu započala celková
rekonstrukce klubu, jež trvala do konce roku 1979.
Z akcí v dalších kulturních zařízeních je třeba zmínit, že od jara 1970 uváděl vždy po měsících Oskar Gottlieb sPetrem Černockým, Jaromírem Koptářem a Vladimírem Sísem v PKO čtyři diskotéky. V dubnu 1970 zavítal do
Lidových sadů Olympic, v říjnu Blue Effect a Flamengo. Jak je zřejmé, šrouby normalizačního režimu se zatím utahovaly velmi pomalu a rockovým kapelám byl prozatím dáván prostor. V dubnu 1973 vystupovalo v Lidových sadech pouze Collegium Musicum, Olympic s Jiřím Kornem a bývalý zpěvák z Matadors Viktor Sodoma se skupinou Shut Up, dávající přednost poprocku. V listopadu vystoupili v Lidových sadech východoněmečtí
Puhdys.
Posuneme-li se do roku 1975, zaznamenáme citelný pokles rockové hudby, až na
březnový koncert kapely Synkopy 61 s Oldřichem Veselým a Olympiku v prosinci
s programem „76“.
S bigbeatem to nebylo v tomto období růžové, a tak špetku tvrdšího
stylu skýtaly snad pouze taneční zábavy, které jím čas od času svá vystoupení proložily.
V kavárně Nisa hrál Ananas, Anex a Pastevci, v Centrumu na Králově Háji Elektron, stojící
na pomezí rocku a popu.
Park kultury a oddechu v Lidových sadech ve spolupráci s OV SSM v Liberci začal
pořádat od jara 1975 amatérskou přehlídku zpěváků a skupin s názvem Ještědský drak.
Soutěží prošla řada libereckých muzikantů. Porota složená ze zástupců PKO, OV SSM a
aktivních hudebníků sledovala kromě hudebního projevu také texty a hodnotila celkový
dojem. Kvalifikační předkola probíhala každoročně v lednu a v únoru v rámci odpoledních
tanečních zábav v PKO. Finálový večer se uskutečnil v březnu nebo v dubnu v PKO, od
poloviny 80. let také v sále Kolosea. Soubory podléhaly rozdělení do kategorií folk, country, beat, jazz a sólový zpěv.
Z periodika Kultura a sport Liberecka máme k dispozici výsledky následujících ročníků:
ROČNÍK FINÁLE KATEGORIE BEATOVÝCH SKUPIN
III. 1977 1. PASTEVCI, ROCKWELL (spol. 1. místo)
VI. 1980 1. SGQ, 2. AUTENTIK, 3. KRAKATIT
VII. 1981 1. MIMOSA, 2. LAZARET, 3. B – KOMPLEX
VIII. 1982 1. RAINBOW, CENTREXIT (spol. 1. místo)
IX. 1983 1. MEDUSA, COOWPEROVY PŘEDEHŘÍVAČE (spol. 1. místo)
X. 1984 1. MIMOSA II, 2. ARCUS, 3. HEC
XI. 1985 1. 666, 2. VÝSTAVNÍ KLUB, 3. LUXUSNÍ PARNÍK
XII. 1986 1. JACO, 2. PROFIL, 3. ALLEGRO
XIII. 1987 1. ADEPT, LUXUSNÍ PARNÍK (spol. 1. místo)
XIV. 1988 1. HORROCKS, 2. LUXUSNÍ PARNÍK, 3. KRAKONOSH
XV. 1989 1. MANGUSTA, 2. REVERS, 3. STOJATÉ VODY