Léta osmdesátá –
Osmdesátá léta jsou ve znamení příchodu alternativy, punku a nové vlny a heavy metalu. Oproti 60. létům se vylepšilo technické vybavení souborů a československý průmysl hudebních nástrojů dodával obstojné nástroje a aparáty.
V Československu jsou léta osmdesátá zastoupena umělci, kteří jsou povolení tehdejším režimem (Olympic a další) nebo kapely produkující hudbu tolerovanou či zakazovanou (punkové, novovlnné a heavy metalové soubory).
Pro tuto dobu je nadále charakteristické přejímání nových skladeb zahraničních interpretů, dohled státu nad udělováním kvalifikačních přehrávek, kontrolou lidových zábav, zákazem činnosti souboru.
V praxi se tento jev na Liberecku prosadil v podobě Poradního sboru – aktivistů lidových zábav, působících v rámci Svazu hudebníků, pobočky Liberec. Předsedou poradního sboru byl Jaroslav Ládr a členy Jan Mazač, František Zvonek, Jiří Novák, František Steklý, Karel Havlíček, Jindřich Bouma a Oldřich Vrabec.
Poradní sbor dohlížel nad veškerými pořádanými kulturními akcemi. Mohl také spolu s Veřejnou bezpečností dávat podnět k návrhům zákazů činnosti souborů. Udělování zákazů bylo důsledkem potyček a demolování vnitřního zařízení sálů provozoven, zjištění většího množství podnapilých osob na hudební produkci, zjištění závadových osob a nealkoholové toxikomanie.
Jako příklad je možné uvést libereckou Lampu, která měla na určitou dobu zákaz hraní v jabloneckém okrese, kvůli hromadné rvačce cca 300 lidí na samém začátku vystoupení v hostinci v Maršovicích (Ostrý roh).
Další poněkud specifický zákaz se týkal kapel s nejnižší kvalifikační třídou 1, které směly hrát pouze v okrese Liberec.
Jistou formou perzekuce bylo zastavení činnosti kapely kvůli názvu, což se týkalo například kapely Recese, která na počátku 80. let změnila svůj název na neutrální Prostor.
Inspekce lidových zábav kontrolovala, zda souhlasí tabulkové taxy na vypsaném bloku.
Dále bylo kontrolováno, zda se dodržuje předepsaný poměr anglických a českých skladeb v poměru 3:7.
Možným postihem byl jednorázový zákaz hudební produkce, o kterém se kapela zpravidla dozvěděla až po svém příjezdu do místa konání akce.
Častou formou zákazu také bylo odebrání osvědčení vedoucímu hudebního souboru.
Jiří Bárta z kapely Ego vzpomíná: „Před každou zábavou se každopádně chodilo na OKS pro povolení k produkci a tihleti taťkové, aby vypadali jako dobráci, vždy vše povolil, ale vzápětí dali echo pořadateli, aby akci pod nějakou záminkou zrušil. OKS nikdy kapele nedalo žádné oficiální lejstro ohledně zákazu, vše se odbývalo takto pokoutně. A když už bylo hodně zle a stížnosti se množily, dostalo se kapele pouze ústního vyrozumění o zákazu činnosti. Těžko však objasním konkrétní důvod zákazu Ega. Jim stačilo vcelku málo.“
Na Liberecku vzniklo větší množství souborů, z nichž některé hrají do dnešních dnů a ostatní zanikly po krátkém či delším působení.
Na počátku 80. let se zrodily kapely Syrinx produkující hudbu od hardrocku po punk a Ego směřující více k hard rocku. Přicházejí punkové soubory Slunéčko a Paragraf 202 ovlivněné tvorbou novovlnných Extempore a dále punk rozvíjející Hubert Macháně.
Do poloviny 80. let vznikla kapela Lampa hrající českou novou vlnu, hard rock a heavy metal stejně jako její novovlnná odnož kapela Ropa.
Poprockovými soubory vzniklými na Liberecku do poloviny 80. let jsou kapely Domino, Saturn a Rogallo, výrazně rockovější do poloviny osmé dekády je Rival, Gretsch, Medůza, 666, Mimósa a jablonecké Doteky.
Mezi metalové soubory druhé poloviny osmé dekády řadíme Metlu, Profil, Horrocks, Recesi, Adept, V. A. R., Nero, M. O. R. a Veteš.
V tomto období se vyprofilovalo několik souborů stojících na pomezí stylů. Jmenujme kapelu Pohromadě na přehradě spojující v sobě rock a blues, dále Sémantické hejno veselých beránků a Kamufláž pohybující se na hranici folku a rocku.
Ve své činnosti pokračoval Klub mládeže Plamen v centru Liberce.
Posuneme-li se do roku 1981, vystoupili v březnu liberečtí B – Komplex a Slunéčko, v dubnu pražští otcové
punku Extempore. Několik skladeb z tohoto památného koncertu se objevilo na CD Extempore – Velkoměsto. Podzim 1981 byl písničkářský v podání Jaroslava Lutky a Ivana Strassera a v závěru roku opět Marsyas a B – Komplex.
V roce 1985 například zaznamenáváme lednové vystoupení Vladimíra Mišíka s Janem Spáleným a kapely Moped z Berouna. V únoru opět Katapult, YoYo band, Halogen a na konci měsíce Luboš Pospíšil. V březnu liberecká Kamufláž s Lubošem Beránkem, Moped, Tango s Miroslavem Imrichem v Pavilonu „A“ LVT a tamtéž Festivalový ples s kapelami Halogen, B – Komplex a Petrem Novákem. V následujícím měsíci program znovu nezklamal. Skupina Tango v OB Pavlovice, pražský Karamel, duo písničkářů Luboš Beránek– Martin Červinka a pražský OK Band. V závěru první poloviny roku 1985 vystoupení libereckých OiOi Hubert Macháně, Profil a pražských Dr. Max a Arakain.
V Plamenu se dařilo na konci 70. let i v 80. letech uvádět dobré rockové soubory, většinou opakovaně a umožnit rozvoj místním rockovým formacím a program doplňovat nejen besedami o životě v socialistických zemích. Kromě rockových souborů zde vystupovali folkoví písničkáři, country a bluegrassové kapely a jazzová uskupení. Klub dával prostor finalistům Ještědského draka k samostatným vystoupením. Svou náplní patřil k velmi zdařilým podnikům v samém centru Liberce.
Vladimír Merta Vzpomíná na koncerty v Klubu mládeže Plamen:
„Plamen byl z rodu těch neohrožených klubů, které nám nepravidelně, ale opakovaně, přes fámy a zlovolné nátlaky, poskytovaly podium i v dobách zákazů. Možná nebyl dohled v průmyslových městech tak silný jako v přeideologizované Praze. Dojem z klubu byl folkový: žádné zázemí, jen stěna, za kterou jsme ladili. Když si člověk o přestávce odskočil, zaslechl upřímné názory na to, co provádí.
Zejména ke konci života režimu před námi paní pořadatelka hrála skvěle svou hru: dělala, že o nás nic neví a my zase na oplátku předstírali, že nevíme, v jakém klubu, kým povoleném, dohlíženém a řízeném, hrajeme. Nebylo navenek šedivějšího projevu občanské statečnosti.
Byla to účinná metoda, báli jsme se zbytečně. Občas nás sice nepozvali, ale po čase zase ano.
A setkání s liberečáky z širokého okolí nás drželo nad vodou. Kdyby nepřišli, ztrácelo by naše podomácké hraní společný smysl, kterým jsme se živili jako putující vyhnanci na poušti manou, seslanou pateticky z nebes. Plamen se rozhořel a dokázal vznítit další duše. Takže těch pár vět je mou kytičkou na jeho hrobečku.“
Co se týče ostatních kulturních zařízení, zaznamenáváme v lednu 1986 vystoupení Olympiku v PKO, v únoru Synkopy 61 a Odyssea v sále Kolosea Až v květnu se fanoušci dočkali v PKO koncertu pražského OK Bandu, který se však rockovým liniím citelně vzdaloval a Luboš Pospíšil zakončil sezónu v domě kultury, aby se v září vrátil do Lidových sadů. V Hejnicích hostil hotel Perun pražské Tango Mirka Imricha. V říjnu vylepšil rockerům náladu svým vystoupením v Koloseu Michal Prokop se souborem Framus 5, kapela Turbo návštěvníkům PKO a znovu OK Band v libereckém domě kultury. V předposledním měsíci roku koncertoval v Lidových sadech Vitacit a Žentour. Ke konci roku 1986 mohli návštěvníci DK vidět východoněmeckou kapel Puhdys, jež se do Liberce vrátila po 13 letech.