1. Ahoj Tomáši, pověz mi prosím, jak Jsi se k muzice dostal, kdo Tě k ní přivedl – kamarádi, rodina, hudební vzory
Muziku jsem vnímal tak nějak odmalička. U nás doma pořád něco hrálo. Takovej první podnět mi asi dal můj táta. Miloval country (a nejen to český), folk, nepohrdnul ani Olympicem, Katapultama, ale takový ty kotlíkárny u něj vedly. A pak můj brácha, kterej poslouchal snad všechno kromě Vondráčkový…
Jo a málem bych zapomněl na souseda Tomáše Budinu, se kterým jsem poslouchal hlavně Iron Maiden, Scorpions a kterej hrál v kapele Krvavý Ježíši se svým spolužákem Zoranem Liškou, od kterýho jsem zase draze kupoval plakáty z Brava. Jedno léto zkoušeli v lese nad lomem, aby nikoho nesrali a poněvadž tam nebyla elektrika, tak hráli na španěly a já jim tam z Buďovýho sklepa vozil takový votřískaný Amati na dvoukoláku. Byl jsem hrdej bedňák Krvavejch Ježíšů. No a okolo osmnácti jsem se dal dohromady s partičkou lidí okolo Libora Šťastného a Dana Mihaloviče. S nimi jsme pravidelně hráli u Černýho Koně, jezdili na Mácháč a do Harrachova. Mastili jsme všechny ty Redly, Dobeše, Samsony Lenky atd.
2. Co Jsi poslouchal v dětství a následně jako puberťák a potom coby dospělák?
Jak říkám. Hodně jsem poslouchal country a folk a miloval jsem a miluju dodnes Johnnyho Cashe. Můj starší brácha do mě zase až do puberty hustil Queen, Uriah Heep, Judas Priest, Metallicu a Karla Kryla. No nemá to cenu jmenovat, to bychom tu byli hodně dlouho. Pak na základce jsem se potkal s Honzou Wankou a Martinem Hrstkou. Honza Wanka měl tatínka, ten vlastnil skvělou sbírku LP desek a měl tam třeba Springsteena, Aerosmith a další skvosty. Martin měl zas tátu, kterej hrál někde ve Švajcu v báru a ten mu asi občas nějakou tu desku poslal. Tak jsem pak poznal Elvise, Kissáky a další. V pubertě jsem miloval Depeche Mode, Erasure a Kraftwerk. Na pozadí toho všeho jsem s tátou pořád jel v Nedvědech, Zelenáčích a Wabi Daňkovi. Proběhla sametová revoluce a najednou se tady daly sehnat i kapely, který nevyhrály Bratislavskou lyru. Bylo vymalováno. Pearl Jam, Guns’n’Roses, Soundgarden, Stone Temple Pilots, Alice In Chains.
3. Byl to vždy jenom zpěv nebo Jsi zkoušel hrát na další nástroje?
Asi v patnácti jsem se strašně zamiloval do jedný slečny, která stejně jako já chodila v černým a milovala Depešáky. To jsem někdy těsně předtím začal trápit kytaru. Pecka „Stánky“ byl můj majstrštyk. Ne, že by se jí to nelíbilo, ale milovala taky Team. Habera u ní visel v pokojíčku na zdi. Ovšem Brontosauři ne. A já, ve snaze utužit náš vztah nadosmrti, jsem se naučil „Reklamu na ticho“. „Ty vole“. Tam už bylo i Ami, Dmi a F, takže ze mě byl lavičkovej rocker.
Na učňáku jsem seknul bráchovi basu a s ledovým klidem jsem bez jakékoli průpravy zazvonil u spolužáka Petra Daňka, který zakládal kapelu. Protože nikdo jinej nepřišel, byl jsem jednohlasně přijat. Jednohlasně proto, že Petr byl do tý doby jediným členem kapely. Takže kytara a basa. Taky jsem zkoušel foukačku a piano, ale to spíše okrajově.
4. Které kapely Tě ovlivnily?
Mám to takový zmatený. Depeche Mode, Led Zeppelin, AC/DC, pak Faith No More, Alice In Chains, Soundgarden, Rage Against the Machine, Clawfinger, Elvis Presley a Johnny Cash. Z českých později Lucie, Wanastovky, Kurtizány z 25. Avenue, Support Lesbiens. Prostě všehochuť.
5. Jaká byla Tvoje první kapela, kdo s Tebou hrál, co Jste dělali za tvorbu?
Úplně první kapela byla už na základce. Bylo to asi v pátý třídě. Jmenovala se Tornádo. Byl jsem v ní já a Martin Hrstka. Lupínkovou pilkou jsme z panelu na vláčky vyřezali dvě kytary (patvar mezi Les Paulem a Stratocasterem). Pustili jsme z magiče Judas Priest nebo Kissáky a dělali, že hrajeme. Breaking the Law nám šlo skvěle!
Pak na učňáku s Péťou Daňkem, kde jsem hrál na basu. Hlavně Olympic, Katapult a Beatles. Ani nevím, jak se to jmenovalo. Co nám chybělo, to byl bubeník. Tak jsme přibrali ještě jednoho kytaristu, aby nás aspoň bylo víc. Jmenoval se Martin Rež. Asi o patnáct, dvacet let později se neúspěšně snažil živit jako nájemnej vrah. První zakázka se mu povedla, ale pak ho hned lapli.
Potom jsme s Honzou Wankou a Mirkem Fízkem založili soubor s názvem „Skupina stromů chráněných státem“. Zkoušelo se v garáži na Kunratické. Říkal jsem tomu punk – metal. Tam jsem se chopil kytary, Honza hrál na basu a Míra seděl za bicími. Velkej underground. Víc než hraní nás bavily diskuze po zkoušce ve výčepu Restaurace Luna.
Jednou jsme hráli před tou garáží, byl to v podstatě koncert. Přišli dva malí „tmavočeši“. Asi spíše proto, že jim tam spadl míč. Dorazil ještě majitel garáže. Tak se mu to líbilo, že nás okamžitě vyhodil.
No a pak už hraní s Insane Fly.
Souběžně s Insane Fly jsem coby kvákal působil ještě v „tramp metalové“ formaci Kůrovci spolu se Sekáčem, Honzou Donátem, Pavlem „Maťasem“ Matouškem a Ondrou „Lee“ Lieskovským.
6. Zastavím se u INSANE FLY, kdy to vlastně všechno začalo a následně pokračovalo? Kdo v kapele působil, kam kapela směřovala, jaké byly plány?
Tady bych začal od konce a bude to krátký: Plány byly velký. 😊
Zbytek už tak stručnej nebude.
Začalo to někdy v půlce roku 1995. Dřív jsem myslel, že už 1994, ale asi to bylo 95.
Honza Wanka se někde v osvěžovně potkal se Žofkou (Tomáš Bábovka), kterej skončil v Detroitu a Žofie nabídl Honzovi, že by mohl zkusit zpívat v jeho nový kapele. Následující den za mnou Honza přišel, povyprávěl mi tu veselou historku a zeptal se mě, jestli bych tam nešel s ním. Jelikož měli zkušebnu kousek od našeho paneláku, (nad lomem na Králáku), šli jsme se posilnit do Krákory. Cestou zpět jsme nakoupili lahváče, abychom nepřišli s prázdnou. V garáži vesele chlastali tři hoši. Žofka (toho jsem znal od vidění ze základky, kam chodil o rok nebo o dva níž a z Detroitu). Za bicími ladil formu Petr „Sekáč“ Šimr a dvoumetrovej týpek Michal Bernard držel v ruce basu, která v jeho lopatách vypadala jako dětská. Proběhl krátký seznamovací rituál, při kterém jsme hostitelům nabídli ochutnat obsah naší síťovky a poté se chlapci chopili nástrojů a postupně Honzovi zahráli asi čtyři věci, který měli napůl hotový. Mr.Wanka se během té produkce několikrát zmocnil mikrofonu a podpořen několika elixíry odvahy, vyluzoval různé zvuky, což se zřejmě chlapcům líbilo. No a pak se to celý nějak zvrtlo a já taky začal halekat do mikrofonu. Kluci zrovna hráli „Go-go!!!“.
Asi během tří minut jsem tam vymyslel refrén a byl jsem taky přijat.
No a potom to šlo z kopce. Nějaký zkoušení, první koncert v Ohrazenicích u Turnova „Na Pyrámu“. A první personální změny. Z kapely byl odejit Honza Wanka, jehož výkon během koncertu vyhodnotili členové souboru jako nedostačující a „nedosahoval kvalit ostatních členů „mladé, perspektivní kapely“. 😊Byli jsme prostě namistrovaný idioti.
Tenkrát se hrálo všude, a tak jsme během prvního roku a něco absolvovali kolem stovky koncertů. Mimo jiný jsme odehráli i náš první fesťák „OSTASHOW“, kterej pořádal Martin „Báthory“ Wildner.
V té době jsme se taky rozloučili s Péťou Šimrem a za bicíma se to docela prostřídalo. Chvilku u nás působil Filip Šimko a potom už Míra Seibt. Ani nevím, kdo z nich s námi natočil naše první demo. Tady nemůžu nevzpomenout, že na tom demáči se objevili i první hosté – Rebecca z FREAK PARADE a Vilém z COAL. Nahrávalo se ve SPIN STUDIU v Rochlici u Honzy Rejenta a Filipa Hendrycha (zdravím tam nahoru, kamaráde!) a bylo to parádní. Na tom demu jsme ještě zpívali svahilsky, takže jsme pak se Žofkou napsali ty texty a naše kamarádka Bára Vetešníková ty bláboly přeložila do angličtiny, Ale v našem podání to byl furt víc „svahil“. 😊
Někdy v roce 1996 jsme hodně hráli s kapelama EXISTENCE z Litoměřic a SI z Český Lípy. Právě Bob Suchý a Víťa Váňa z SI nás dali dohromady s dvouma týpkama, který měli v Český Lípě kancelář a čerstvě založenou agenturu NORTH BOHEMIA AGENCY. Jeden z nich byl Renda Horňák (ex Kabát, A-sakra) a ten druhej byl ňákej vykuk, co jel v LTO a potřeboval vyprat nějaký prachy. Tak jsme tam přijeli, přivezli demo a oni nás vzali. Jela se pak docela parádní šňůra všech členů tý stáje. ANARCHUZ, EXISTENCE, JOLLY JOKER & P.B.U., SI a náš soubor písní a tanců.
Pak tam ještě nějaký party přibyly, ale ty si už nepamatuju…
V roce 1997 vyšlo naše první CD „Mind“. Vyrazili jsme ho propagovat. Na křtu jsme pak od Sekáče dostali „Zlaté CD za prvních 150 rozdaných nosičů“. Poněvadž jsme je při koncertech měnili s fanynkama za různý protislužby a s fanouškama za povzbuzovače. Ale o tom bych se moc nešířil. Pokřtil nám ho Filip Hendrych a Honza Rejent. Hostovali SI a EXISTENCE.
Následovala spousta koncertů po vlastech českých a moravských, ale z týhle doby si pamatuju jen takový střípky.
Důležitý bylo, že k nám na chvilku přišel Petr „Nácek“ Paulus (ex Krucipüsk). Taky zdravím nahoru. Než ho u Mladý Boleslavi napadli mimozemšťani s laserovýma mečema. Jeho hlava tu potupnou porážku nepobrala a Nácek se svěřil do rukou odborníků. Druhou kytaru převzal David Kočí. Dál se hodně hrálo, byly další fesťáky jako třeba HUS ROCK Liberec, DYNAMO NORTH POWER JAM Litoměřice 1997.
Po odchodu Michala Bernarda se k nám na basu připojil Aleš Hnídek. Trošku jsme vyměkli a po zralé úvaze začali zpívat česky, jelikož naše angličtina se pořád podobala vietnamský češtině. Hrálo se, hrálo a dělal se novej materiál. Odešel Aleš a přišel Honza Peknuša aka Pečůd. Schylovalo se k nahrávání Gagarina, Míru Seibta vystřídal Vojta Douda a dále Honza Zrůst (ex Krucipüsk). Gagarin se točil v novým studiu v Rozstání a všemu velel opět mistr zvuku Filip Hendrych. Na nahrávání se k nám přidal Aleš Makyta (ex King Size, Krucipüsk) a nějakou dobu s námi hrál.
Následoval křest, kde nám jako předskokana dojednal Matouš Kubáček (Lazy Creeping) neznámou kapelu Kryštof. Ostravští bardi dorazili na křest asi pěti nebo šesti auty včetně fanynek. Když přišlo na placení cesty, požadoval kapelník Richard Krajčo peníze i za fanynky. To neklaplo, a tak jsme na domluvený koncert na střídačku do Ostravy nikdy nejeli.
Po křtu se ještě nějaký čas hrálo a potom už to pomalu, ale jistě šlo do pr…e.
7. Zkus mi prosím povědět, jaké hudební styly Jsi měl či máš rád? Které výrazně ovlivnily Tvoji tvorbu?
Měl jsem a pořád mám rád folk a americký country, ale v devadesátkách to převálcoval grunge a crossover.
Soundgarden, Alice in Chains, Pearl Jam, ale hlavně jsem miloval Life of Agony. Jestli mě to nějak ovlivnilo, asi sám nedokážu posoudit, myslím, že spíš ne.
8. Co bys mi pověděl o devadesátkách v muzice, jak Jsi to vnímal?
Najednou tady byla spousta muziky ze světa. Každýho bavilo něco jinýho a lidi si to dokázali fakt užít.
V našem malým rybníku vznikla spousta zásadních kapel. Některý fungujou dodnes a to o něčem svědčí. Kytaristi se konečně dočkali Marshallů, Fendrů a Gibsonů. Bubeníci zkoušeli, jestli Ludwig, Sonor, DW nebo Tamy..
Vypadalo to tady sice trošku jako na Divokým západě, ale byla to jízda.
9. Které kapely z Liberce i republiky Tě zaujaly či Jsi měl možnost se s nimi potkat na hraní?
V Liberci jich bylo dost. SUGGESTION, COAL, LAZY CREEPING, FREAK PARADE, BANDOLEROS, BÍLÁK GIRLS, NASEKÁČ, ŇÁKÝ HELENY, HOLY HUKOT a samozřejmě KRUCIPÜSK.
S těma všema jsme si i zahráli.
Dále kapely ze stejný stáje. Nejvíc jsme pařili s SI a s EXISTENCÍ.
Pak jsme taky hráli s NOVOU RŮŽÍ, KURTIZÁNAMA, s KASHMIR 9:41 a se spoustou dalších…
Z těch, na který jsem chodil já, tak HUBERT MACHÁNĚ, SOLOMON BOB, mistr JÜRGEN KAWAN, všechny možný Lessyho projekty.
10. Zůstanu trochu u hraní, vybavíš si pár parádních akcí, které Jsi absolvoval?
Určitě náš první koncert na tom Pyrámu v Ohrazenicích u Turnova. To byl takovej zlom. Sekáč to strašně nakopal a všechno hrál strašně rychle. Někomu se to líbilo, ale pár místních „vaťáků“ na nás řvalo, ať zahrajem Metallicu. My na ně zas řvali, ať si přeparkujou traktory. Byla to děsná prdel.
Potom DYNAMO NORTH POWER JAM 97. Bylo tam několik tisíc lidí a v zázemí pro kapely jsme s Žofkou zlili pivem kytaristu z WALTARI a von nás pak honil kolem gauče.
Jo a akce rádia Bonton ve Mšených Lázních. Nějaký holky tam rozmlátily dveře, aby dostaly podpis. Našich pět minut slávy 😊.
11. Jak se podle Tebe vyvíjí muzika dnes, co internet a muzika?
Jsem staromilec, takže občas něco zaznamenám, ale radši jsem u těch svejch Faith No More, Soundgarden a Led Zeppelin.
S tím internetem to mám daný. Je super, že všechno najdeš, stáhneš, ale vinyl je vinyl. I když na druhou stranu dost využívám Spotify.
12. Pokud to můžeš malinko srovnat, v čem byly devadesátky jiné než doba současná?
Nejsem asi úplně ta správná osoba, co by to měla hodnotit. Čistě za mě osobně. Měl jsem vlasy a o třicet kilo míň.
13. Co mi můžeš prosím povědět o klubech a klubové scéně v Liberci?
Pokud máš na mysli pořád ty devadesátky, tak moc na výběr nebylo. Golet, Na Bříze, občas se hrálo ve Vraždě, chvilku fungoval klub v lázních Ritual. Na vejškách Vácha, S – klub a RP Club pod nemocnicí.
14. Věnuješ se v současnosti muzice či pomýšlíš na nějaký projekt?
No já jsem vlastně pořád členem kapely MURDER Inc., kterou jsme založili s Radimem „Schtade“ Štarchem a Honzou Donátem. V roce 1999 jsme měli asi tři zkoušky a další termín nikdo neřekl. Doufám, že nečekaj, až jim zavolám já 😊.
15. Zkus mi prosím povědět o natáčení klipu Incest, jak Jste se k tomu dostali, kdo to řídil, financoval, jaká byla spokojenost?
Incest byla jediná česká věc na CD MIND, takže to byla jasná volba.
Finance, tuším, obstarala agentura a něco asi přidal i Žofky táta, kterej nás docela podporoval. Režíroval to Ivan Bareš, jehož hlavním zdrojem příjmu byl Milionář na Nově a další estrády. Už nevím, jak se jmenoval kameraman, ale vím, že působil jako asistent něčeho u pohádky Nesmrtelná teta.
Točilo se to v ateliérech FAMU a byla to docela sranda.
V tý nahrávce, v refrénu zpívají dvě holky z Liberce. Jmenovaly se Verča a Káča (příjmení nevím) a byl takovej trošku falešnej, ale sedlo to tam. A pak Bob Suchý z SI tam nahrál parádní pasáž přes megafon. My potřebovali ty sbory, ale mohla jen Verča, takže ji doplnil David Kočí a Péťa Hubáček. Pak dorazil Bob natočit svejch deset sekund. S ním jeho přítelkyně Monča, která se po požití nějakého uvolňovače rozhodla, že se toho zúčastní taky.
My měli smokingy z půjčovny, zelený brejle z pracovních potřeb a muší křídla, který jsme vyrobili ve zkušebně z drátu a igeliťáku. Jo a taky ty kvéry, co jsou vidět na začátku. A sbory měly hábity jako jeptišky.
Píseň se jmenovala Incest, tak tam musela být postelová scéna. V ní jsme Verče do postele strčili Ríšu Bauera (Räkka Akkä), ale Verča se na nějaký prasečinky moc netvářila, a tak tam jen ležej a čuměj na sebe.
Výsledek byl nakonec fajn a dokonce to i někde běželo. Mise splněna.
16. Jak se díváš v současnosti na alba MIND a GAGARIN?
Ještě dneska lituju Filipa Hendrycha a Honzu Rejenta, že to všechno vydrželi 😊.
Jsem rád, že jsem to zažil a že jsem si je obě po 25 letech koupil. Mind na Discogs a Gagarina na Aukru.
Spoustu bych přepsal nebo udělal jinak, ale to už je teď jedno. Jsem za obě rád a jsem rád za ten čas, za ty kluky a tunu srandy, co jsme u toho zažili. A Tobě, Filipe, děkuju za nekonečnou trpělivost R.I.P.
17. Jaká byla atmosféra na koncertech?
Kdo někdy hrál, tak to zná. Někdy skvělá, jindy ne, ale jelikož si člověk pamatuje to dobrý, tak za mě to bylo fajn.
18. Hrál Jsi někdy v zahraničí?
V Brně.
Tam to bylo ne jako v zahraničí. Tam to bylo jako v jiným vesmíru.
Hráli jsme tam v klubu, tuším, že se jmenoval Duna. Pódium bylo v ringu s rohama a provazama. Jednou stranou nalepený na zeď. Když jsme se na to zeptali šéfa toho panoptika, tak nám řekl, že ještě před týdnem se v tom ringu řezaly ženský v blátě. Schody nahoru na ochoz, celej klub byl podsvícenej světelnejma hadama. Podobně jako v Ein Kessel Buntes. Kapela, která tam s náma hrála, se jmenovala DIARRHOEA (průjem). Bizár jak sviňa.
19. Který soubor či soubory se Ti vryly do paměti?
EXISTENCE, SI , z libereckých KRUCIPÜSK, COAL, SUGGESTION a nesmrtelnej JÜRGEN.
20. Co posloucháš v současnosti?
Rád si poslechnou cokoli, ale nejvíc asi SYSTEM OF A DOWN, CREED, CHRISE CORNELLA a ZEPPELÍNY.
Z českých kapel KURTIZÁNY Z 25. AVENUE, GAIA MESIAH, PORTLESS…
