PTAL SE JIRKA ZAHRADNÍK 30.5.2021
1. Prozraď mi prosím, který jsi ročník narození?
Jsem ročník 1961.
2. Kdo vymyslel název Vratislavický alkoholický rachot, byl to nejdříve Vratislavický amatérský rock?
Kapela Vratislavický amatérský rock vznikla na troskách zábavové kapely Lampa. Autorem názvu je zřejmě Jirka Vyczka Vyčítal. Kapela měla zřizovatele ZO SSM Pivovar Vratislavice nad Nisou. Bez zřizovatele si tenkrát žádná kapela ani nebrnkla. Takže vznikem koncertního V. A. R. na začátku 90. let došlo k přejmenování kapely, tak, aby zkratka zůstala stejná, tedy V. A. R., jako Vratislavický alkoholický rachot. V té době jsem do kapely nastoupil i já. Kapela měla dostatek vlastního materiálu, takže začalo se koncertovat a hlavně natáčet ve studiích.
3. Řekni mi prosím o svých hudebních začátcích?
To bylo někde kolem roku 1971. Mně bylo 10 let a moc jsem chtěl hrát na kytaru. To proto, že moji rodiče měli v Jizerských horách malou chatu, kde se scházeli trampové, hráli na kytary a mně se to tehdy líbilo. Takže jsem doma votravoval tak dlouho, až mě máma vzala do kurzů ZUŠ pod PKO Liberec. Tam byl pan učitel na kytaru, pan Fiala. Ten na mě, ať mu ukážu ruce. Měl jsem tehdy velice krátké prsty a on hned, že to nepůjde, že nic nedomáčknu a nic nezahraju. To mě ovšem pěkně vytočilo. No byl jsem dost tvrdohlavej a rozhodl jsem se, že mu ukážu. Nejprve se mě snažil znechutit hraní neustálým opakováním stupnic a různých preludií. Ale bylo to k něčemu dobré, naučil jsem se, že hraní není až zas taková legrace, hlavně ze začátku. Takže jsem vytrval a pak už mi neměl co dát, tak jsem přestoupil do Lidové školy uměn v Liberci k panu učiteli Cvejnovi. Tam to už bylo zajímavější, začal jsem hrát věci od J. S. Bacha nebo různý starý španělský mistry. Takže začátky byly čistě klasická kytara, noty, intervaly, hudební nauka.
4. Které kapely Tě ovlivnily?
Úplně na začátku jsem poslouchal to, co měli naši doma, Osvobozené divadlo, Semafor, ale taky Beatles, Johny Cash. Pak jsem se postupem času začal dostávat díky kamarádům ve škole ke kapelám jako Slade, Sweet, Nazareth, Black Sabbath, Deep Purple, Pink Floyd, Hendrix, Budgie, Sex Pistols, Frank Zappa, BTO, Uriah Heep, Genesis. Nejvíc mě asi ovlivnila kapela Led Zeppelin.
5. Ovlivnil tě někdo z rodiny? Vedl Tě někdo k muzice?
Z rodiny byl muzikant můj děda. Ten hrával v libereckých dechovkách na klarinet a saxofon. Jenže zemřel dřív, než jsem začal hrát na kytaru a než jsem se s ním mohl o muzice začít bavit. Moji rodiče muzikanti nejsou, ale co si pamatuju, vždycky jsme měli doma magnetofon a gramofon, spoustu pásků. Desky jen české, ale já jsem si desky půjčoval od kamarádů, nahrál na pásky a poslouchat bylo co. K muzice mě vedli tedy rodiče tak, že mě podporovali, koupili nástroje, platili kurzy a měli se mnou obrovskou trpělivost.
6. Ve kterých kapelách jsi působil?
První kapela byla při SPŠ stavební a jmenovala se Stratos. Stylově hard rock, vlastní tvorba. Obsazení bylo Martin Šmejc – kytara, Milan Pilař – kytara, Jan Černý – baskytara, Luboš Komárek – bicí, Petr Voplakal – zpěv.
Další kapelou byla The Klouby And The Šlacha Band. Hráli jsme hlavně hlavně rock ´n´ roll. Fungovali jsme v sestavě Martin Šmejc – kytara, Jiří Vyczka Vyčítal – baskytara, Milan Tvrzník – bicí, Petr Voplakal – zpěv.
Pak přišla na řadu kapela Slunéčko. Bylo to od rocku po punk. Mými spoluhráči byli Martin Kubišta – kytara, Jiří Vyczka Vyčítal – basa, Petr Grunza – bicí, Miroslav Macháček – zpěv. Hráli jsme pouze v Klubu mládeže Plamen v Liberci a nikdy jsme nebyli uvedeni na plakátech. Vždy jsme hráli s dívčí kapelou B – komplex. Na plakátech to bylo uvedeno tak, že vystoupí kapela B – komplex a hosté. No a my jsme byli ti – a hosté. S tím repertoárem, který jsme měli, se nedalo získat přehrávky, takže oficiální hraní za komoušů nepřicházelo v úvahu. Hráli jsme převzaté věci hlavně od české kapely Extempore a pak MC 5, dále od Sex Pistols apod. Dost nás to bavilo, jenže šéfová klubu, paní Kubištová musela po každém našem vystoupení na policii podat vysvětlení. Děsná doba.
Potom přišla vojna, kde jsem hrál v klasické zábavové kapele nejprve na baskytaru, pak kytaru a klávesy. Hráli jsme občas děsný sračky, ale ulejvali jsme se na zkoušky. Hráli jsme po zábavách a různý armádní soutěže umělecké tvořivosti.
Po vojně jsme s Vyczkou založili kapelu Lampa a souběžně jsme měli kapelu s názvem Ropa, kde s námi na bicí hrál už tehdy Jeny Janota na bicí. Hráli jsme vlastní tvorbu s texty Jiřího Žáčka. Jenny pak šel na vojnu a bylo po kapele. Lampa byla čistě zábavová kapela. Petr Mašek – kytara, zpěv, Vyczka – basa, Jan Zrůst – bicí. V průběhu času různí zpěváci jako Quido Kvíčala, Eva Kokrdová, Dan Řičica.
7. Působíš kromě svého bandu ještě v jiné kapele, věnuješ se skládání muziky, práci ve studiu?
Teď momentálně mám jen V. A. R., ale v průběhu času jsem hrál několik let souběžně v kapele B Movie Heroes. Nahrál jsem s nima i jednu desku, dle mého názoru velmi povedenou. Taky jsem zaskakoval několik let v kapele Nobody Knows. Minulý rok nahrávali desku a já jsem jim do 11 skladeb přispěl sólama.
8. Byli „Vaři“ opravdu tak alkoholičtí, či je to takové novinářské přehánění?
Upřímně byly. Opravdu byly doby, kdy jsme kalili neskutečně, až to mělo vliv na naše hraní. Nicméně jsme naštěstí včas zabrzdili, protože to byla cesta do pekla. Ne, že bychom teď byli nějaký abstinující svatoušci, ale pokud jde o hraní, držíme se zpátky, jsme starší a chceme si živé hraní patřičně užít. Po hraní si pak dopřejeme.
9. Pokud bys srovnal hudební scénu v době tvých počátků a nyní, jaké najdeš rozdíly?
Začátky za komančů byly velmi svízelné, nic nebylo, aparáty, nástroje, struny nebo třeba pitomý trsátka. Když jsi chtěl hrát, obvykle byla další brzda vojenská služba, protože pokud jsi neměl po vojně, byl jsi neperspektivní a nikdo tě do kapely nechtěl. Počátky dvadesátek na hudební scéně byly velmi živelné. Přijde mi, že doba byla svobodnější, kapely se k sobě chovaly vesměs přátelsky. Co si kapely mohly v té době dovolit, je dnes skoro nemyslitelné. Dnes je vše mnohem profesionálnější. Kapely, ne že by nebyly kamarádi, ale konkurence je veliká a každý se snaží urvat v hraní, co se dá. Ať už se jedná o sjednávání kšeftů, prodej merče a tak.
10. Se kterými kapelami jsi se často i občasně potkával na podiu?
Na začátku koncertování s V. A. R. to byli třeba Kabáti, Kryptor, Törr, DAI, Tortharry, Asgard. Setkali jsme se třeba i s Krabathor, Vader nebo Hypnos. Teď jsou to třeba Root, Big Boss Band, Debustrol, Pačess nebo třeba kupodivu Titanic. Během hraní s Nobody Knows jsem se setkával hodně na turné s Kreyson, Láďou Křížkem nebo s kapelou Doga.
11. Jaké máš vzpomínky na hraní v Liberci, Jablonci, Turnově, České Lípě – zábavy, koncerty, kluby, festivaly?
Za komunistů jsme hráli jen zábavy a sem tam nějaká soutěž zájmově umělecké činnosti. Vše se odehrávalo v okolí Liberce. Dobrej byl třeba letní parket v Hlavici za Ještědem a hodně se hrálo v hospodě Růžový Palouček, Světlá pod Ještědem. Dnes je to jinak. V Liberci a zmiňovaném okolí moc nehrajeme. Upřímně, nikam se necpem, a tak nás zde ostatní kapely a muzikanti moc neberou. V Liberci hráváme pravidelně tak jednou maximálně 2x do roka a to na akcích, které si uděláme sami. Třeba RP nebo Bunkr. Málokdy nás někdo zde někam pozve. Občas jsme hrávali třeba v Jablonci nad Nisou. Je tam dobrej klub Na Rampě nebo to byly pravidelný motorkářský narozeninový akce. V Turnově a České Lípě jsme hráli snad jen jednou za celou kariéru.
12. Jak vzpomínáš na devadesátky? Na oblíbené kapely, filmy, jak Jsi vnímal boom rockových kapel a vše, co k tomu patří?
Jak už jsem psal, devadesátky mi přišly mnohem svobodnější než dnešní doba. Rockový kapely rostly, jak houby po dešti, ale kdo nehrál jako Nirvana, tak neměl šanci. Co se týká mojí domovské kapely, začátky devadesátek byly skvělý, na konci už nebylo skoro kde hrát, protože jsme nebyli jako už zmiňovaná Nirvana. Sex, hahaha, to jsme si užívali každej v manželství a drogy nás úplně minuly. Stačí alkohol a toho jsme si užili do sytosti.
13. Myslím, že v druhé polovině devadesátek či ještě později přišla taková zvláštní doba, někteří metal pohřbívali, hlavně v Čechách, bylo málo hraní, jak jsi to vnímal?
To vlastně souvisí s minulou odpovědí, ale nikdy jsme nepřestali zkoušet nový materiál, natáčet desky. Je fakt, že už nevím, co to bylo za rok, asi na konci devadesátek. Měli jsme jen jedno vystoupení. Lidi na metal nechodili a kluby kapely našeho ražení vůbec nezvaly. Víc jsme se taky starali o rodiny a třeba budování kariéry v práci. Abych si víc zahrál, začal jsem hrát s B-Movie Heroes. Nebyl to žádný problém, hraní bylo pro V. A. R. tak málo, že se nám kšefty nikdy termínově nezkřížily.
14. Které kapely, kluby Tě v Liberci, České Lípě, Jablonci, Turnově zaujaly?
Hlavně Golet a Rock Pub, v Jablonci Na Rampě. O klubech v Turnově a České Lípě nic nevím. Kapely, co mě zaujaly, určitě Lessyho Voheň, Nobody Knows, Bandoleros, Přehmat, Purnama nebo nová kapela Artróza. Z jabloneckých kapel znám asi jen Dangar Six.
15. Odchod Šneka byl bolestivou záležitostí. Napiš mi, jak to funguje, že lidé spolu v kapele vydrží přes 30 let?
Jednoduchá odpověď na to neexistuje. V. A. R. je rodina, která tě pohltí a už nepustí. Asi to bylo celým tím vývojem doby, stylem naší práce, protože veškerá příprava všech členů probíhá doma a na zkouškách se už jen ladí detaily. Ne, že by v průběhu doby nebyli ponorkový nemoci, ale to se nám podařilo překonat. Šnekův odchod byl zatěžkávací zkouškou pro kapelu, ale nechtěli jsme za žádnou cenu skončit. Pepino z Pikodeath nastoupil jako stálý host. Pokud nemá čas, máme variantu hrát jen ve čtyřech. Začali jsme znovu tvořit nové věci, museli jsme se víc zapojit do skládání, protože předtím to byl výhradně Šnek, kdo nosil většinu nápadů. Nahráli jsme desku „Temná“ a podle mě se velice povedla. Šnek by měl určitě radost.
16. Mám také otázku na Růžový Palouček, začínající Kabáty a další kapely.
Růžový Palouček, to byla dobrá kapitola, za komoušů asi nebyla liberecká kapela, která by tam nehrála. Jednou, už po revoluci jsme tam hráli se začínajícími Kabáty a myslím Krucipüsk. Velká škoda, že už neexistuje.
17. Zkus prosím na závěr srovnat dnešní muziku, techniku s dobou druhé poloviny osmdesátek a v devadesátkách. V čem byly devadesátky zásadní?
Muzika se pořád vyvíjí a různě zase vrací k tomu, co už jednou bylo vymyšlený. Spíš se vyvíjí technika. Rozdíl osmdesátek a devadesátek je v dostupnosti aparátů, kytar, strun a všech těch věcí okolo. Za komoušů nešlo nic sehnat, a když, tak to stálo takový prachy, že to bylo stejně nedostupný. V devadesátkách jsme začali postupně vylepšovat svoje vybavení a tím i zvuk kapely. Taky se dalo hrát bez různých komplikací jako třeba přehrávky nebo zřizovatel. Taky se vyrojila spousta nových kapel, dalo se dostat k nahrávání desek, klipů. Začaly se postupně objevovat a vznikat různý festivaly. Začaly sem jezdit zahraniční kapely nebo se na ně dalo jet za hranice a sledovat, jak se má ta muzika dělat.
